Chlapeček stojí na špičkách, drží se oběma rukama hrany stolu a se zvídavýma očima kouká staršímu pánovi rovnou do tváře. Vysokým hláskem s roztomilým r švitoří: „Já jsem Mireček.“ „Vidíš, tak to jsme jmenovci, já jsem taky Mirek a dědeček jsem taky,“ říká pán a podává Mirečkovi dlaň přes stůl. Chlapeček položí svoji ručku na otevřenou dlaň, opře svoji bradu o stůl a prohlíží si pána. „Dáš si se mnou limonádu, Mirečku?“ Střapatá hlavička se rozkývala doprava a doleva a řekla: „ Já už piju pivo, protože jsem velikej.“
„Dědeček“ Mirek se rozesmál a zavolal na číšníka: „Jedno pivo pro mýho malýho kamaráda.“ Číšník lehce přivřel oko a po chvíli postavil před chlapečka kofolu s bohatou pěnou. „Dědeček“ posadil Mirečka vedle sebe ke stolu a začal mu vyprávět. „Když jsem byl malej, jako ty, vlastně velikej, tak se tahle hospoda stavěla. Přijížděli sem koníčci, a ti taky pomáhali, vozili na stavbu písek a dřevo. Jednoho koníčka jsem si oblíbil, byl bílý jako sníh a měl krásné moudré oči, a já jsem se do těch očí díval, a viděl jsem tam sebe.“ Malý posluchač zpozorněl a přestal ucucávat „pivo“. Otevřel pusinku a po chvilce se zeptal: „Kde je ten koníček?“
Než stačil „dědeček“ odpovědět, tak se od vedlejšího stolu zvednul mladší pán, který jejich hovor po celou dobu poslouchal, a posadil se k jejich stolu. „Já jsem otec tohohle rozumbrady,“ a oběma rukama pohladil syna po ramenou. „Vy to ale s dětmi umíte, byl byste skvělá chůva.“ „Dědeček“ spokojeně pokývnul hlavou a zeptal se chlapcova otce, jestli jsou zde na dovolené. Malý zdánlivě z ničeho nic vážným hláskem odpověděl: „My poletíme za maminkou.“ „A kdepak tu maminku máte, za mořem?“ zeptal se rozverně „dědeček“ Mirek.
„Naše maminka je v nebi. Já a táta stavíme vesmírnou loď. Jsme dva kapitáni jedné lodi. Každý den jsou kapitáni mamince blíž.“ Otec svého syna pozorně poslouchal, jeho ústa se na syna usmívala, a současně křečovitě sepjal ruce a zabořil do nich bradu. Oči dvou dospělých mužů se setkaly a v každém z nich se odehrávalo něco mocného a současně jemného, co by ani jeden z nich nevyslovil nahlas. Tatínek vzal syna ze země a přitisknul si ho na svoji hruď. Sotva znatelně se uklonil „dědečkovi“ a v náručí se synem odcházel pryč. Vzal chlapcovu ručku do jedné ze svých dlaní a položil ji na svá ústa a koukal někam do dálky. „Dědeček“ z nich nespouštěl oči a sledoval dva kapitány jedné lodi, dokud nezašli za roh.